Odpustky, co to je?

Katolická církev učí nauku o odpustcích. O co vlastně jde. Abychom správně pochopili tuto nauku a tuto církevní praxi, je třeba si uvědomit, že každý hřích má dvojí následek. Jednak, že těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá „věčný trest“ za hřích. Jednak, že každý hřích, i všední, vyvolává lpění člověka na tvorech či věcech, které musí být očištěno, a to buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, který se nazývá očistec. Toto očišťování v očistci nás zbavuje toho, co se nazývá „časný trest“ za hřích. Tyto dva tresty lze chápat jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu, tj. odvrácení se, odmítnutí Boha-Stvořitele a přijet, upnutí se ke stvořeným věcem nebo tvorům, s hříchem je totiž zcela neoddělitelně spojen  vždy trest. Trest je totiž jednou z vlastností hříchu. Obrácením, jež pochází z vroucí lásky k Bohu, můžeme dosáhnout naprostého očištění, takže už nezůstává žádný trest.

Odpuštění hříchů při dobře vykonané svátosti smíření přináší prominutí věčných trestů za hřích, a to proto, že došlo k obnovení společenství s Bohem. Nicméně zde zůstávají ještě časné tresty za hřích. Tyto časné tresty si ovšem můžeme „odpykat“ už za pozemského života a není třeba na jejich „odpykání“ čekat až se dostaneme do očistce. „Odpykání“ těchto časných trestů za hříchy můžeme dosáhnout trpělivým snášením jakéhokoliv utrpení a zkoušek všeho druhu během našeho pozemského života, a současně i modlitbou a různými kajícími úkony.

Faktem však zůstává, že Kristus ze svého pozemského života také trpěl a snášel různé těžkosti, příkoří a nakonec bolestivou smrt na kříži-a to i přesto, že se žádných hříchů nedopustil. Co si vlastně tedy Kristu „odpykával“? Odpověď zní: nic, protože skutečně žil pozemský život bez jediného hříchu. To se tedy jeho zásluhy získané  utrpením „vypařily“? Nikoliv. Stále existují a tvoří jakýsi „poklad“, který Kristus svěřil Církvi a  ze kterého může Církev čerpat pro dobro svých členů. Toto čerpání zásluh Kristových prostřednictvím Církve probíhá ve formě odpustků. Za zmínku jistě stojí, že do tohoto pokladu přispívají svatí, např. Panna Maria, sv. Josef apod.

(Celou výše uvedenou okolnost si můžeme docela dobře představit na jednoduchém příkladu: Chlapec si hraje s míčem a rozbije sousedovi okno. Rozbitím okna nastalo to, co nazýváme hříchem, protože soused byl poškozen a současně mezi sousedem a chlapcem  vznikl ne-přátelský vztah. Chlapec se nad celou situací zamyslí, půjde se sousedovi přiznat a omluvit a soused mu odpustí, což můžeme přirovnat ke zpytování svědomí, uznání vlastního hříchu, svátosti smíření a odpuštění hříchů. Tím, že soused odpustil chlapci provedený čin, sice mezi nimi skončilo ne-přátelství a bylo opět nastoleno původní přátelství, ale toto obnovení přátelství nemá žádný vliv na rozbité okno. To je totiž rozbité i přesto, že se chlapec se sousedem usmířili. Nyní – po usmíření – musí ještě chlapec vymontovat okno, zajít s ním za sklenářem, zaplatit výměnu okenní tabule a namontovat okno zpět na původní místo, což vše vyžaduje námahu a také finanční prostředky. To je to, co můžeme přirovnat k trestu za spáchaný hřích. Až teprve nyní, když se soused s chlapcem usmířil a chlapec vlastní námahou uvedl okno do původního pořádku, můžeme říci, že původní čin je zcela „zahlazen“.
Samozřejmě je ovšem možné, že soused – když vidí upřímnou snahu chlapce vše uvést do původního stavu – řekne chlapci: To zasklení okna zařídím sám, ty mi jen pomůžeš okno vysadit z rámu a zase jej do rámu nasadit. Soused tak z lásky k chlapci vezme na sebe námahu spojenou s výměnou okna a po chlapci žádá jen zcela minimální námahu spojenou s výměnou okna. Ten největší díl těžkostí tak soused vezme na sebe. Tato situace se dá přirovnat k získání odpustků za hříchy. Získáním odpustků jsou nám  totiž odpuštěny tresty za hříchy – tedy ony těžkosti a finanční výdaje spojené s výměnou okenní tabule.)

Odpustky jsou dvojí: plnomocné a částečné. Získání plnomocných odpustků znamená, že jsou mi odpuštěny všechny časné tresty za hříchy, které mi dosud zbývaly k „odpykání“. Získání částečných odpustků, znamená  smazání pouze části časných trestů za mé hříchy.

Jak tedy plnomocné prakticky odpustky získat? K tomu je třeba splnit několik okolností. Je nutné:
– Úmysl nelnout k žádnému a to ani  k lehkému hříchu.
– Mít úmysl získat odpustek.
– Svátost smíření. (Může být vykonáno i několik dní předem, nebo po vykonání skutku.)
– Svaté přijímání  (Má být vykonáno v den získání odpustku.)
– Modlitba na úmysl Svatého otce. (Postačí jakákoliv modlitba podle vlastního uvážení.)
– Vykonání skutku, s kterým je spojen odpustek.

Jestliže jsou dobře, zbožně a s odevzdáním do vůle Boží splněny tyto podmínky, lze předpokládat, že milosrdný Bůh mi skutečně odpustil všechny časné tresty za hříchy, které mi dosud zbývaly k „odpykání“. Proč je zde uvedeno „lze předpokládat“? Protože na získání plnomocného odpustku není žádný „právní nárok“, je to totiž především milosrdenství Boží, které tyto časné tresty promíjí. Lze říci, že po získání plnomocných odpustků by člověk v případě smrti šel přímo do nebe, protože by neměl žádné časné tresty k „odpykání“. Plnomocný odpustek je možné získat jen jednou za den.

Zde je výčet některých příležitostí, kdy je možné plnomocné odpustky získat:
–           Návštěva Nejsvětější Svátosti  a nejméně půlhodinová adorace
–           Půlhodinové rozjímání Písma svatého s úctou povinnou Božímu slovu a formou duchovního čtení.
–           Vykonává zbožné  křížové cesty.
–           Modlitba nejméně pět desátků růžence s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích v kostele nebo  v rodině. Pět desátků se má odříkat najednou.
–           Přijetí požehnání papeže městu a světu (Urbi et orbi) dokonce i prostřednictvím rozhlasu nebo televize.
–           Vykonání nejméně třídenních exercicií.
–           Přijetí prvního svatého přijímání nebo zbožná přítomnost při obřadech prvního svatého přijímání.
–           Zbožná přítomnost primiční mše sv. a výroční mše sv. při trvání 25,50, 60 let kněžství.
–           Veřejná recitace hymnu Te Deum jako díkučinění v poslední den v roce.
–           Při návštěvě kostela nebo oltáře ve dni jejich posvěcení.
–           Obnova křestních slibů použitím jakékoli obvyklé formule během oslavy velikonoční vigilie nebo při výročí vlastního křtu.
K získání částečných odpustků je třeba splnit tyto okolnosti:
–     Vykonání skutku, s kterým je spojen odpustek.
–     Nelnout k žádnému a to ani  k lehkému hříchu.
–     Mít úmysl získat odpustek.

Pro získání částečných odpustků není tedy nutná svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. Pro předpoklady k získání částečných odpustků platí to, co odpustky plnomocné. Částečné odpustky je možné získat vícekrát za den. Zde jsou některé skutky, za které lze částečné odpustky získat:
–           Návštěva a adorace Nejsvětější Svátosti.
–           Hymnus Adoro Te Devote (Klaním se Ti vroucně skrytý Bože náš …).
–           Anděle Boží, strážce můj …
–           Anima Christi (Duše Kristova posvěť mě…).
–           Návštěva hřbitova a modlitba za zesnulé duše.
–           Duchovní přijímání.
–           Zbožná recitace Apoštolského vyznání  ( Věřím v jednoho Boha…).
–           Zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
–           Každou z litanií k Nejsvětějšímu jménu Ježíš, Nejsvětějšímu Srdci Ježišovu, Panně Marii, ke všem svatým.
–           Magnificat.
–           Nábožné použití zbožného předmětu (kříž, růženec, škapulíř, medajlka) řádně posvěceného knězem.
–           Jakákoli schválená modlitba za kněžská nebo řeholní povolání.
–           Setrvání chvíli ve zbožné vnitřní modlitbě.
–           Modlitba za  papeže.
–           Zbožná a pozorná přítomnost při kázání.
–           Salve Regina (Zdrávas Královno…).
–           Zbožné znamení kříže a ústní dodání: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
–           Modlitba Pod ochranu Tvou se utíkáme.
–           Recitace hymnu Te Deum ( Bože Chválíme Tebe…)jako díkůčinění.
Plnomocné i částečné odpustky lze získat jen pro sebe. Nelze tedy získat odpustky například pro toho, kdo vůbec do kostela nechodí anebo pro svého známého či rodinného příslušníka. Je zde ale jedna výjimka: na Dušičky lze získat plnomocné odpustky pro duše v očistci.

A jak je to s tolikrát omílaným „prodejem“ odpustků ve středověku? Tehdy bylo totiž ve výčtu skutků, za které je možné získat odpustek, i darování finanční hotovosti na bohulibý účel. Nepřáteli Církve byla tato skutečnost překroucena a podávána jako „prodej“. Ve skutečnosti Církev nikdy odpustky neprodávala. Dnes ve výčtu skutků, za které je možné získání odpustků, darování peněz není.

Dozvědět se více o odpustcích je možné v Katechismu v paragrafech 1472, 1498, 1479, 1473, 1477 a dalších, anebo v Enchiridion, odpustků. Předpisy a ustanovení o odpustcích, vydáno Maticí cyrilometodějskou.

Mohlo by se vám líbit...