Dívám se kolem sebe

Milí farníci, nevěřili byste kolik krásných věcí může člověk zažít během jediného dne. Musím přiznat, že pokud člověk zpomalí, pokud člověk nemá všechno, co vždy měl, pokud nemůže dělat to, na co byl zvyklý, pokud, pokud, pokud… začne, pokud chce, vidět daleko víc!

Minulý týden jsem sledovala online mši svatou, kterou vysílala TV Noe. Byla to úterní mše svatá přesně v poledne. Za normálních okolností bych byla ve škole. Jelikož je ale situace jiná, a navíc je příležitost, a vy si můžete vybrat kteroukoli mši svatou z kteréhokoli koutu naší zemičky. Neskutečné! Ale proč Vám to říkám. Totiž, zrovinka tuto mši svatou sloužil P. Petr Šustáček z Kozmic u Hlučína. A k tomuto panu faráři jako kaplan nastoupil P. Leoš Ryška, nynější pan ředitel TV Noe. Byl to jeho první průvodce kněžským životem, a byl velice milý a laskavý, jak popisoval P. Ryška před začátkem mše svaté, kterou uváděl. A jako velmi vlídný a srdečný se ukázal i při slavení mši svaté.

A konečně k jádru věci. V kázání řekl jednu úžasnou myšlenku, o kterou se s Vámi chci podělit. Zahřála mě u srdíčka, nejen obsahem, ale i radostným tónem, kterým ji P. Šustáček sdělil všem divákům. Zněla nějak takto: „Jsme radostní, umíme rozdávat lásku, a umíme to tak nějak přirozeně, mnohdy se nad tím ani nepozastavíme. Je to docela jednoduché, když doba není zlá. Ale, když nemůžeme? Dívám se kolem sebe a vidím, co dokážeme. Jak tu radost, jak tu lásku dokážeme opravdově žít. A co je jiné? Že ta láska má mnohem širší rozměr. Spojuje najednou víc lidí. Vážíme si svých blízkých, více se staráme o druhé, o cizí. Vidím velkou věc, vidím krásnou věc, na které se všichni podílíme. Láska by nikdy nebyla tak velká, kdyby nemusela překonávat velké strasti. Všímejme si toho, co láska dokáže!“

Není ani tak překvapivé, že si lidé více pomáhají, že se na sebe více usmívají (očima), že daleko více nabízejí kus svého času pro druhé. Ale dnes je k tomu všemu vidět ta radostná láska, to laskavé nasazení, které tolik potřebujeme. A kdybyste to slyšeli z úst P. Šustáčka, jistě byste se radovali daleko víc. Takto, doufám, se také pousmějete. Důležité je to zamyšlení a radost přijde, když ji vpustíte do svých srdcí.

Chtěla bych Vás o něco poprosit a tímto to připomenout i sama sobě. Rozdávejme radost, šiřme dobré zprávy, jelikož jich je kolem opravdu hodně. Jsou sice zakryté těmi, které jsou aktuálně špatné, ale stojí za to je objevovat a sdělovat ostatním. A pokud byste na žádnou takovou nenarazili, stačí, když se na druhého usmějete, když jej obejmete, když jej pohladíte, když mu řeknete, že jej máte moc rádi, že Vám na něm záleží, že Vás těší, že ho znáte, že je s Vámi! Věřte, potěší to opravdu moc.

A jelikož články nemají býti dlouhé, dovolte mi rozloučit se, a popřát Vám krásný den!

Opatrujte se! Moc se těším, až se zase všichni potkáme u nás na mši svaté!

Veronika Kohutová